Výběr koťátka

 

 

 

Textové pole: Jestliže už jste se rozhodli pro pořízení kočičího kamaráda, dejte si práci s výběrem chovatele, tedy pokud jste se nerozhodli pro koťátko nebo starší kočičku z útulku. V útulcích je situace poněkud odlišná od chovatelů, ale jste-li začátečník, který nemá zkušenosti s kočičkami a jejich psychologií, tak pro Vás platí v obou případech, že koťátka musí být společenská, aktivní a plná života, žádné smutné tvářičky. U chovatele plachých koťat se příliš dlouho nezdržujte a najděte si koťátko jinde, bude vám partnerem na nějakých 15 let, tak abyste měli v budoucnu šanci kočičího kamaráda taky někdy pohladit a pomazlit. Také musí mít pěknou hustou srst, zdravé zoubky, žádný zápach z tlamičky, čisté oči, uši a čumáček, a samozřejmě čistý konečník a jeho okolí, bez známek průjmu. Zkrátka zdravá a čilá koťátka.

Co se týče podmínek chovu, budeme mluvit jen o chovatelích, v útulcích kde zachraňují spoustu kočiček jsou podmínky jiné už v počtu zvířat. Takže, vybrali jste si chovatele, domluvte se s ním vždy na osobní návštěvě, nebude-li s ní souhlasit a bude se snažit všemožně vykroutit, raději se s ním na odkupu kotěte vůbec nedomlouvejte a najděte si jiného. A teď osobní návštěva, já osobně jsem zastáncem volného chovu, ne chovu v klecích, takže můj názor, budou-li kočky v klecích, já osobně bych si kotě z klecového chovu nevzala. Ovšem pokud je v oddělené místnosti chován například kocour, který značkuje, pak se tomu nedá říkat klecový chov, tedy není-li zavřený v malé kleci bez možnosti pohybu. Po příchodu k chovateli si všímejte všeobecné čistoty domova, nemám na mysli nějaký ten chlup na koberci nebo sedačce, těm se neubrání sebečistotnější chovatel (nechová-li bezsrsté plemeno J), nemělo by to tam být cítit výkaly, všechny kočky by měly být čisté, bez slepené srsti a i dospělé kočky by neměly být plaché. U chovatele byste měli mít určitě možnost vidět mamku koťat, často můžete vidět i taťku. 

Na všechno se u chovatele pečlivě vyptejte, např. jak je koťátko staré – do nových domovů by koťata neměla jít dříve než po druhém očkování, což je cca ve 13 týdnech, koťata se očkují ve věku 8-9 týdnů poprvé a za 3-4 týdny podruhé, takže naočkuje-li chovatel kotě v 8 týdnech, podruhé v 11 týdnech a přičteme-li týden až 10 dní po očkování, ve kterých by kotě nemělo být vystavováno stresu a nachlazení, vychází nám akorát těch 13 týdnů. Bude-li Vám chovatel nabízet kotě mladší, pak nemůže být 2x očkováno a není tudíž tak imunní jak by být mohlo a může leccos chytit. Zeptejte se také na péči, zvláště dlouhosrstá plemena se musí na česání a koupání zvykat odmalinka, to je práce chovatele, měl by Vám také předvést jak to Vaše vybrané kotě učesat (z čehož také poznáte jak moc je kotě navyklé) a jak mu ostříhat drápky. S koupáním by Vám měl pomoci alespoň podrobným návodem – my se snažíme co největšímu počtu majitelů předvést koupání v reálu, po odběru, nějaký měsíc či dva – zkrátka když už je kotě zvyklé v novém domově. 

Slušný chovatel Vám dá ke kotěti kupní smlouvu (očkovací průkaz je samozřejmost) a jídlo, na které je kotě zvyklé, aby po příchodu do Vašeho domova nedostalo průjem ze změny stravy, do potravy od chovatele postupně přidávejte jídlo Vaše, aby si kočičí zažívání mohlo zvyknout. Tedy pokud nebudete krmit stejným krmivem jako krmil chovatel. Doporučuji krmit kvalitními granulovanými krmivy, jako jsou Royal Canin, Hill’s, Eukanuba/Iams, Purina, Anka. Někteří uvedení výrobci vyrábějí i konzervy, také velice kvalitní. Kočky by měly mít po celý den k dispozici granulované krmivo a 1-2x denně by mohly dostat nějakou kvalitní konzervu, nebo masíčko – hovězí a drůbeží maso, králíka a zvěřinu mohou kočky jíst syrové (ovšem doporučuje se maso před podáváním kočkám hluboce zamrazit, alespoň na dva dny) a naopak vepřové a ryby se musí tepelně upravit. Co se týče vnitřností, měla by kočička dostávat jen hovězí a drůbeží srdce a žaludky, může je jak syrové tak vařené, ale měla by je dostávat jen občas. Po ostatních vnitřnostech mají kočičky průjem.

No a teď ještě pro ty, kteří nevědí, jestli si pořídit kočičku nebo kocourka. Tak tedy, pořizujete-li mazlíka, ne na chov, bude pravděpodobně chovatel trvat na kastraci, s čímž naprosto souhlasím a také na kastraci mazlíků trváme, zamezuje se tím množení nečistokrevných koťátek, což by žádný velký problém jistě nebyl, pokud by ovšem měl zájemce u takových množitelů jistotu, že rozmnožují pouze geneticky zdravé jedince, s čímž si ovšem jistí být nemůžete a bylo by doslova hrozné zvyknout si na koťátko a po několika týdnech, měsících či dokonce letech péče by vám zvířátko zemřelo na genetickou vadu a to je velice nepříjemná a moc a moc smutná věc, a to nemluvím o výdajích, které dáte za pokusy ho uzdravit, v lepším případě ho udržíte při životě, ale zase za velké peníze. Bohužel máme podobnou zkušenost, i když ne s tak strašnou diagnózou, i s naší fenkou Adélkou, kterou jsme si pořídili doslova od množitelů, což ovšem vidím až dnes, ale Adélka trpí jen alergiemi, což se dá řešit poměrně „levně“ a rozhodně nejsou její alergie tak těžké, aby jí to ohrožovalo na životě. Vraťme se tedy k mazlíkům kočiček, u vykastrovaného zvířátka je úplně jedno, jestli se mazlíte s kočičkou nebo kocourkem. Jediný rozdíl je v tom, že kocourci jsou větší a mohutnější než kočičky, jinak žádný, mazliví jsou stejně, pokud jsou dobře vychováni. A v případě, že jste se rozhodli k chovu ušlechtilých koček, pořiďte si kočičku, eventuálně rovnou párek, abyste měli svého vlastního kocourka. S výběrem vhodných jedinců se obraťte na poradce chovu konkrétního plemene. 

Ovšem tak jako tak bych radila mít doma dvě zvířátka najednou, když nebudete doma, nebude se alespoň jedináček nudit čekáním na vás a bude si mít s kým hrát, a je jedno jestli to budou dvě koťátka nebo kočička a pejsek, či jiné zvířátko, se kterým by si mohla kočička rovnocenně hrát. Pokud máte doma už starší kočičku a chcete jí pořídit kamaráda, nebývá s tím většinou žádný problém, ale rozmyslete si jestli není právě ta vaše kočička příliš upnutá na svoje lidi, mohla by hůře nést příchod „vetřelce“. V takovém případě musíte k pořízení nového člena rodiny přistupovat obzvlášť opatrně a pomalu, a ve chvíli, kdy koťátko už přinesete domů, nechat ho několik dní v oddělené místnosti, aby si vaše původní kočička pomalu zvykala na pach nového příchozího a také na to, že se jí nepřestanete věnovat. A to je vážně moc důležité !!!, věnovat se musíte vždycky víc původnímu obyvateli, aby neměl důvod žárlit na nováčka.

 

 

ZPĚT

 

 

 

 

---

Copyright © 2006 Gamesha